V poslední době nemám moc dobrý přístup k notebooku a televizi už vůbec nevlastním. Filmové obzory se tak rozšiřují velice pomalu, leč pečlivě. Člověku se pod nos díky bohu nedostává všechen ten mainstreamový balast a snáze odkrývá skutečné filmové poklady. Za jeden z nich považuji i film Nebraska.

Jedná se o film režiséra Alexandera Payna. Do teď mi to jméno moc neříkalo, jen v jeho tvůrči dráze jsem si povšiml snímku Pařiží, miluji Tě – dílo, které určitě doporučuji. Mimo jiné má na svědomí i Jurský Park 3, ten lze doporučit již o něco méně.

O filmu Nebraska se dá říct, že je to jeden z těch snímků, které by jste měli vidět. Čím mi snímek opravdu udělal radost je upozornění na problematiku úlohy starých lidí ve společnosti a toho, jak je společnost chápe. Nevzpomínám si, že bych vyvolání polemiky v této oblasti viděl v jiném snímku.

Z filmů si každý asi bereme něco trochu jiného, kdybych měl zjednodušit sdělení, které se z Nebrasky dostalo ke mně, bylo by to hlasité křičení za právo starších lidí žít duševně plnohodnotný život a být respektování jako lidské bytosti.

Následující část textu obsahuje děj filmu

Dějovou osou příběhu je cesta ono starého muže do Nebrasky za údajnou výhrou v loterii. Výhra je pochopitelně falešné lákadlo pochybné společnosti, což si velice dobře uvědomují oba synové staříka a také jeho manželka, nutno dodat na první pohled značně nesympatická semetrika. Později se ukáže jako hluboce milující jak matka, tak manželka.

zdroj: nytimes.com

Na cestu tedy vyráží otec a jeden ze synů. později se roadtrip rozšíří o zbylé dva členy a cestuje tak celá rodina. V půli cesty navštíví rodné městečko, kde šťastný výherce neudrží své tajemství před známýmí a kamarády. V tu chvíli začíná neuvěřitelná proměna okolí z přátelských lidí v někdejší věřitele, kteří by rádi z výhry také rádi ukousli svůj díl koláče. Postupně se ukazuje, že mnozí naopak dluží našemu staříkovi víc, než od něc žádají (někteří i třeba vydíráním) a že za jeho dobrotu v době života v městečku by mu měli být naopak ještě hodně vděční. Jako supi se slétají doopravdy všichni, rodina nerodina…

I přes různé peripetie nakonec naše čtveřice (nakonec opět dvojice) do Nebrasky, konkrétně Lincolnu, dorazí a pochopitelně zjistí, že žádná výhra se nekoná. Stařík bere za vděk reklamní čepicí. Vzdává se snu o novém autu (které by vzhledem ke svému stáří řídit stejně nemohl) a kompresoru. Úplný závěr děje přece jen neprozradím, ať i ti, co četli tuto dějovou pasáž mají o co stát. Slíbit vám mohu, že to bude opravdu stát za to, nečekejte laciný patos, ale plnohodnotný závěr jak má být.

Konec dějové části

Závěrem bych rád ještě vyjádřit jednu myšlenku, která se mi po shlédnutí snímku uhnízdila v hlavě a nedá pokoj dokud ji nezveřejním. Zmocňuje se mne pochybnost nad staříkovou stařeckou demencí a jeho naivní vírou ve výhru. Možná to je naopak pouze moje zbožné přání, ale mám pocit, že v jistých chvílích hlavní hrdina moc dobře věděl, že autentičnost výherního kuponu je mizivá a i s tímto možná pokulhávajícím vědomím se vydal na cestu, na jejímž konci žádná výhra nebyla.

Co by ho k tomu vedlo? Jaký by měl motiv? Touha žít, pohybovat se, ještě něco vidět. Existovat v nejširším spektru významů toho slova. A to je nezpochybnitelné právo každého člověka v každém věku.