Možná trochu radikální nadpis. No co, radikální je pokud vím podle výkladového slovníku “do hloubky jdoucí” a tak ani tento článek nezůstane u vyprávzděného hesla v nadpisu. Či spíše sloganu, který lze snadno zaměnit, resp. jeho výklad vyložit jako bezduchou touhu po násilí po neviných maminkách za volantem, které jen vezou své ratolesti do školy.

Problém začíná ještě předtím, než si život zařídite tak, že vaše potřeba automobilu je podřízena nutnosti mobility čistě z existenčních důvodů. A možná bych měl nejdřív vysvětlit, proč si myslím, že je to problém.

Celosvětově vychrlil automobilový průmysl ze svých fabrik přes 77 milionů motorových vozidel v roce 2010. (zdroj) Oproti roku 2009 se jedná o pětinový nárůst. Nechci tím poukazovat na nějakou hrozbu exponenciálního růstu počtu motorových vozidel. Spíš chci tento argument použít jako podporu pro svůj text. Jinými slovy: automobilismus obecně roste a to i přes to, že je v našem zájmu aby nerostl. Proč?

1) znečištění ovzduší (emise oxidu uhelnatého CO, těkavých organických látek, oxidu dusíku = NO + NO₂, oxidu siřičitého SO₂, ozónu O₃ a prachových částic)
2) znečištění vody a půdy (zejména havárie nákladních aut s nebezpečným nákladem)
3) nehody (mrtví, zranění, týká se i mrtvé zvěře)
4) hluk a vibrace
5) zábor půdy a parcelace krajiny (zejména výstavbou infrastruktury – dálnice, rychlostní silnice, vodní přehrady a kanály)
6) spotřeba energie (zejména neobnovitelné – ropa)
7) emise oxidu uhličitého (nemá negativní vliv na lokální úrovni, ale podílí se hlavně na globální změně klimatu jako jeden ze skleníkových plynů).(zdroj)

Jistě, lze namítnou, že technologie s jakou jsou automobily vyráběny se zefektivňují, jsou ekologičtější a samotná spotřeba automobilů se rovněž drží trendu důrazu na pokud možno obnovitelné zdroje. To jsou ale jen líbivá marketingová hesla lobby koncernů chrlící tuny a tuny škodlivin do ovzduší při výrobě. Tuny škodlivin při logistice. A nakonec tuny škodlivin při spotřebě. Vlastně to není konec, použitý materiál není dřevo, nerozloží se raz dva a na jeho zpracování je rovněž vynaloženo obrovské množsví energií.

Pokud se tedy snažíme oponovat pozivitními trendy v rámci ohledu na životní prostředí, naprosto zapomínáme na elementární faktor zisku. Zisk je priorita a eko-marketing je jen jeden z nástrojů strategie jak ve spotřebiteli udržet status quou. Je to totéž jako když si kupujete bio-hovězí a tvrdíte jak milujete zvířata.

Nabourejme tedy automobilový průmysl, odvrhněme ten zmetek, který zotročuje naše životy a snižuje jejich fyzickou kvalitu. Jak? Můžeme jezdit na kole, chodit pěšky, eventuelně využívat MHD (i autobus je určitě lepší řešení, než doprava jednodho jediného člověka jedním vozidlem, byť jsem si vědom adekvátního poměru výkon/spotřeba).

Ale to předbíhám. Resp. možná bych na tomto místě skončil, kdyby mi jedna má kamarádka nedávno nepoložila otázku ohledně zase jiného kamaráda: “a co by jsi dělal ty v jeho situaci?” Jde o to, že kamarád pracuje často od tmy do tmy, následné vyčerpání tedy další kalorický výdej neumožňuje a navíc musí mimo práci taky zařizovat spoustu věcí na mnoha vzájemně odlehlých místech. Byť je to pro čtenáře možná abstraktní argument, jistě si sami najdete nějaký podobný příklad člověka, pro něhož by absence vlastnictví vozidla byla problém. Třeba jako pro tu maminku zmíněnou v úvodu.

Takže problematika je hlubší. Naše životy jsou díky společensko-ekonomickým mechanismům stále zrychlovány a je vyžadována vysoká mobilita. Musíte jezdit daleko do práce, děti mají školku na druhé straně města (protože školku vedle vašeho baráku zavřeli kreténi z radnice), navíc hned po práci musíte na úřad, kde zavírají “za půl hodiny a určitě tam bude fronta”. Vzhledem k tomu, že krmíte hodně hladových krků musíte vyrážet na větší nákupy, a bez prostorného kufru se prostě neobejdete. Jen si zkus táhnout ty tašky z Kauflandu přes tři linky MHD. A to ještě v tom lepším případě kdy nebydlíš na vesnici. Jestli na ní bydlíš a nemáš auto? Smrtelná kombinace, Jedinou fabriku zavřeli tejden po privatizaci a krámek na rohu zavřou příští měsíc.

A přesto to jde! Vyřaďte automobily ze svého života v rámci svých možností a hlavně podle svého nejlepšího svědomí. Jezdíte do práce 15 km ráno a a zní 15 km večer? Že je vlak drahý a na kole to nejde? Ale jde. Jsem toho důkazem a pokud není fakt hnusně, dá se to. To je můj osobní příklad. Dojet si pro potraviny na kole, nebo pěšky, s tím taky nemám problém. Můj život to zkrátka umožňuje, děti nemám a nevím jak bych se zachoval v situaci, kdy bych je měl a třeba by se mi stala osudovou současná tendence klesajícího počtu vzdělávacích a socializačních zařízení.

Vrátím se ještě jednou na začátek předchozího odstavce: vy co už auta máte, zamyslete se nakolik na něm chcete být závislý a jako moc chcete zamořit tenhle svět pro budoucí generace. Vy co je ještě nemáte: serte na kariéru, která vám přinese komofrtní život (a auto). Vyděláte aby jste měli super SUV, následně budete vydělávat aby jste vaše SUV uživili, protože vaše práce to vyžaduje. To není usnadnění života, to je totální podřízení komodifikace jedince od kolébky po rakev. Spalte auta, nasedněte na kolo!

Doprovodné obrázky ke článku má na svědomí Andy Singer. Jedná se o kreslíře komiksů tématicky vycházejícíh z autorova antiautoritářského smýšlení.